SATANSKÝ SEX

Kolem satanistického pohledu na
volnou lásku vzniklo mnoho sporů. Často se předpokládá, že sexuální aktivita
hraje v satanismu nejdůležitější roli a ochota účastnit se sexuálních orgii je
nezbytnou podmínkou přijetí mezi satanisty. Nic nemůže být vzdálenější pravdě!
Ve skutečnosti jsou oportunisté, kteří mají o satanismus zájem pouze kvůli jeho
sexuálním aspektům, důrazně odmítáni.

Satanismus skutečně obhajuje
sexuální svobodu, ale pouze v pravém slova smyslu. Volná láska znamená podle
satanismu přesně toto: svobodu být buďto věrný jediné osobě či uspokojovat
sexuální tužby s tolika lidmi, kolik je podle vašeho názoru nutné k uspokojení
vašich konkrétních potřeb.

Satanismus nedoporučuje těm, kteří k
tomu nedojdou přirozeným způsobem, aby se oddávali orgiím či vrhali do
mimomanželských vztahů. Pro mnohé by bylo jednoduše nepřirozené a škodlivé,
kdyby byli nevěrní partnerům, které si zvolili. Jiné by naopak frustrovalo být
sexuálně vázáni pouze na jednu osobu. Každý se musí rozhodnout sám za sebe,
jaká forma sexuální aktivity nejlépe vyhovuje jeho individuálním potřebám.
Podle satanských měřítek je stejně špatné podléhat sebeklamu a nutit se do
cizoložství, nebo vyhledávat sexuální partnery před svatbou pouze proto, abyste
dokázali svému okolí (nebo, což je ještě horší, sami sobě), že jste se zbavili
pocitu viny, jako nechat kvůli hluboce zakořeněným pocitům viny jakoukoli
sexuální potřebu neuspokojenou.

Mnozí lidé, kteří si neustále
dokazují, jak se zbavili pocitu viny vyvolaného sexem, jsou ve skutečnosti
spoutáni daleko pevnějšími pouty než ti, kteří prostě přijímají sexuální
aktivitu jako přirozenou součást života a nedělají kolem své sexuální svobody
takový rozruch. Je například uznávaným faktem, že nymfomanka (dívka snů každého
muže a hrdinka senzačních románů) není sexuálně svobodná, ale je ve skutečnosti
frigidní a těká od jednoho muže k druhému, jelikož má příliš velké zábrany, aby
vůbec kdy mohla najít úplné sexuální uspokojení.

Další mylnou představou je názor, že
schopnost účastnit se skupinové sexuální aktivity svědčí o sexuální svobodě.
Všechny dnešní skupiny oddávající se volnému sexu mají jedno společné -
odmítají fetišistické či úchylné praktiky.

Silácké příklady nefetišistické
sexuální aktivity, chabě maskované jako svoboda, mají ve skutečnosti stejný
průběh. Všichni účastníci orgie následují příkladu vůdce skupiny - svléknou se
do naha a mechanicky souloží, jako na povel. Žádný z přítomných přitom netuší,
že by jejich osvobozená forma sexu mohla být nezúčastněnými pozorovateli, kteří
nedokáží klást rovnítko mezi uniformitu a svobodu, považována za sešněrovanou a
infantilní.

Satanista si uvědomuje, že pokud má
být znalcem sexu (a skutečně se osvobodit od pocitu viny), nemůže se nechat
rdousit ani takzvanými sexuálními revolucionáři ani prudérní společností,
spoutanou pocity viny. Těmto klubům volného sexu zcela uniklo, o čem sexuální
svoboda vlastně je. Nemůžete-li realizovat sexuální aktivitu na individuální
bázi (což zahrnuje i osobní fetiše) nemá vůbec smysl vstupovat do nějaké
organizace, která se zabývá sexuální svobodou.

Satanismus připouští jakoukoli
aktivitu, která hluboce uspokojuje vaše sexuální touhy - ať už jsou
heterosexuální, homosexuální, bisexuální či pokud je libo dokonce asexuální.
Satanismus schvaluje fetiš nebo deviaci, které obohatí váš sexuální život,
pokud se ale netýkají někoho, kdo by o ně nestál.

Rozmach deviantního respektive
fetišistického chování v naší společnosti by jistě šokoval fantazii sexuálně
naivních lidí. Existuje daleko více sexuálních odchylek, než si neinformovaný
člověk dokáže představit: transvestitismus, sadismus, masochismus, urolagnie,
exhibicionismus - abychom uvedli pouze několik nejrozšířenějších. Každý má
nějakou vlastní formu fetiše, ale protože si lidé nejsou vědomi převahy
fetišistického chování v naší společnosti, mají pocit, že kdyby se poddali svým
nepřirozeným tužbám, byli by spatní. (Fetišismus nepraktikují pouze lidé, ale
také zvířata. Fetiš je nedílnou součástí sexuálního života zvířat. Tak
například pohlavní pach podmiňuje sexuální vzrušení jednoho zvířete druhým.
Laboratorní testy prokázaly, že pokud je nějaké zvíře uměle zbaveno svého
pachu, ztrácí sexuální přitažlivost. Stimulace sexuálním pachem působí příznivě
i na člověka, i když to často popírá.)

Dokonce i asexuální jedinec má svou
úchylku - asexualitu. Nepociťovat vůbec sexuální touhu (pokud to není dáno
stářím, chorobou, apod.) je daleko nenormálnější než být sexuálně promiskuitní.
Jestliže dá satanista přednost sexuální sublimaci před otevřenou sexuální
realizací, je to výhradné jeho věc. U mnoha případů sexuální sublimace (nebo
asexuality) by jakýkoliv pokus sexuálně se osvobodit měl pro asexuála negativní
následky.

U asexuálů je sexuální touha vždy
sublimovaná, ať již v podobě práce, nebo koníčků. Veškerá energie či silný
zájem, který by normálně věnovali sexuální aktivitě, se přelije do jiných zábav
nebo činností. Jestliže někdo dává přednost určitým zájmům na úkor sexuální
aktivity, je to jeho věc, a nikdo nemá právo zatracovat ho za to. V každém
případě by si ale dotyčný měl uvědomit, že jde o sexuální sublimaci.

Mnoho tajných sexuálních tužeb
zůstane pouhou fantazii, protože je není možno vyjádřit. Nemožnost vybití často
vede k nutkavému jednání, a značná část lidí si proto vytváří vlastní tajné
cesty, jak dát průchod sexuálním touhám. Jelikož většina fetišistických aktivit
není zjevná, neměli by lidé, kteří toho o sexu moc nevědí, podléhat klamu, že
vůbec neexistuje. Uvedu pár příkladů důmyslných technik: mužský transvestita se
ukájí tím, že nosí dámské prádlo, ale jinak na něm nic nepoznáte. Masochisticky
založená žena může nosit o několik čísel menší stahovací podvazkový pás, takže
bude během dne prožívat sexuální rozkoš z nepříjemných pocitů, aniž kdokoliv co
pozná. Tyto příklady jsou mnohem mírnější a rozšířenější než jiné, které by
bylo možno uvést.

Satanismus podporuje jakoukoli formu
sexuální realizace, pokud nikomu neubližuje. Abychom se vyhnuli nedorozumění,
je třeba toto tvrzení blíže objasnit. Neubližování druhým nezahrnuje neúmyslné
ublížení někomu, kdo nemusí souhlasit s vašimi názory na sex, protože jeho
pohled na sexuální morálku je úzkostný. Samozřejmé byste se měli snažit, abyste
se nějakým způsobem nedotkli svých blízkých, jako třeba přepjatě stydlivých
přátel a příbuzných. Pokud se opravdu snažíte, abyste jim neubližovali a oni
vám na něco náhodné přijdou, nenesete žádnou odpovědnost, a neměli byste ani
mít pocit viny za své sexuální přesvědčení nebo proto že někdo trpí v důsledku
vašeho přesvědčení. Jestliže žijete v neustálém strachu, že se svým postojem k
sexu dotknete prudérních povah, pak nemá smysl snažit se vymanit z pocitu viny.
Rozhodně však věci neprospěje, budete-li okázale předvádět své svobodomyslné
názory.

Druhou výjimkou jsou masochisté.
Masochista pociťuje rozkoš, když je mu ubližováno, jestliže mu upřete rozkoš z
bolesti, ubližujete mu stejné jako fyzická bolest ubližuje někomu, kdo není
masochista. Tuto situaci ilustruje příběh jednoho skutečné krutého sadisty:
Masochista ho prosí: bij mě! A nemilosrdný sadista mu odpovídá: NE! Pokud někdo
chce, aby mu bylo ubližováno a nachází rozkoš v bolesti, není důvod, proč
bychom mu neměli dopřát radosti, na které je zvyklý.

Výraz sadista označuje v běžné mluvě
člověka, který nachází rozkoš v bezohledné brutalitě. Skutečný sadista je však
ve skutečnosti vybíravý. Pečlivě vybírá z široké škály potenciálních obětí.
Splnění touhy těm, kterým utrpení dělá dobře, mu přináší úžasnou rozkoš.
Vyrovnaný sadista je požitkář a znalec, neboť si vybírá jednotlivce, kteří si
jeho zájem zaslouží!

Jestliže je někdo natolik vyrovnaný,
aby přiznal, že je masochista a že mu přináší rozkoš být zotročován a bičován,
pravý sadista je jen potěšen, když mu může vyhovět.

Kromě uvedených výjimek by satanista
nikomu vědomě neublížil, aniž by se dotkl jeho sexuálních práv. Pokud se
snažíte vnutit své sexuální touhy tomu, kdo o vaše návrhy nestojí, porušujete
jeho sexuální svobodu. Satanismus neschvaluje znásilnění, zneužívání dětí,
sexuální zneužívání zvířat a jakoukoli sexuální aktivitu zasahující osoby,
které ji odmítají nebo které by díky své nevinnosti či naivitě mohly být
svedeny či výhružkami dohnány, aby dělaly něco proti své vůli.

Pokud jsou všichni zúčastnění
dospělí zodpovídající za své činy a dobrovolně se zapojí do dané formy sexuální
realizace - i když je obecně považována za tabuizovanou - pak není důvod, aby
potlačovali své sexuální sklony.

Pokud si uvědomujete všechny
důsledky, výhody i nevýhody, a jste si jisti, že vaše činy neublíží nikomu, kdo
nechce nebo si nezaslouží, aby mu bylo ubližováno, pak nemáte proč potlačovat
své sexuální záliby.

Stejně jako se ani dva lidé
neshodují ve výběru stravy ani v množství potravy, kterou potřebují, různí se i
sexuální záliby a apetit. Společnost ani nikdo jiný nemá právo stanovit jiné
osobě sexuální normy nebo frekvenci sexuálního vyžití. Žádné sexuální chování
lze vždy posuzovat pouze v kontextu dané situace. Z toho plyne, že to, co někdo
považuje za sexuálně správné a morální může jiného frustrovat. Platí i opak:
někdo může být sexuálně výrazně nadán, ale bylo by nespravedlivé, aby vyvolával
pocity méněcennosti v někom, kdo se mu sexuální zdatností nevyrovná, a bylo by
bezohledné, aby se vnucoval jiné osobě (např. muž, obdařený nenasytným
sexuálním apetitem převyšujícím potřeby jeho ženy). Nebylo by hezké, kdyby od
ní očekával, nadšenou odezvu na své nabídky, ona ale musí projevit stejnou
ohleduplnost. V případě, že nepociťuje žádnou velkou vášeň, by ho měla sexuálně
přijmout, sice pasivně, ale nicméně mile, nebo si nestěžovat, pokud se rozhodne
hledat uspokojení jinde - včetně autoerotických praktik.

Ideální vztah je takový, ve kterém
se lidé hluboce milují a sexuálně si vyhovují. Dokonalé vztahy jsou nicméně
poměrně řídké. Je důležité zdůraznit, že láska duchovní a sexuální sice mohou,
ale nutně nemusí jít ruku v ruce. Jestliže existuje alespoň určitá míra
sexuálního porozumění, bývá často omezeno, a dochází ke splnění pouze některých
sexuálních tužeb.

Pokud si sexuálně vyhovujete, pak
není větší rozkoš nad spojení s tím, koho hluboce milujete. Pokud si sexuálně
nevyhovujete, je třeba zdůraznit, že v žádném případě nemusí jít o absenci
duchovní lásky. Člověk může, a často tomu tak bývá existovat bez druhého. Ve
skutečnosti se často jeden z manželů uchyluje k mimomanželské sexuální aktivitě
právě proto, že svého partnera hluboce miluje a chce se vyhnout tomu, aby ho
ranil něho se mu vnucoval. Hluboká duchovní láska je obohacena láskou sexuální,
a je samozřejmě nutnou součástí každého uspokojivého vztahu, protože se však
sexuální záliby liší, může někdy mimomanželská sexuální aktivita nebo
masturbace být potřebným doplněním.

Masturbace, kterou mnoho lidí
považuje za sexuální tabu, představuje problém viny, s nímž není snadné se
vypořádat. Na toto téma je třeba položit zvláštní důraz, neboť přestavuje
velice důležitou součást mnoha úspěšných magických konání.

Již od doby, kdy judejsko-křesťanská
bible popsala hřích Onanův (Gen 38:7-10), uvědomoval si člověk závažnost a
důsledky "samotářské neřesti". Přestože moderní sexuologové vysvětlují
Onanův hřích jako běžný coitus interruptus, zavádějící teologický výklad
napáchal během staletí značnou škodu.

Kromě skutečných sexuálních zločinů
patří masturbace mezi nejvíce odsuzovaná jednáni. V minulém století vzniklo
nesčetně prací popisujících její hrůzné následky. Prakticky všechny tělesné či
duševní choroby byly připisovány hříchu masturbace. Bledost, dýchavičnost,
uhýbavý pohled, propadlý hrudník, nervozita, uhry a nechutenství - to je jen
několik údajných následků. Pokud jste se nedrželi varováni příruček pro mladé
muže, mohli jste si být jisti, že skončíte naprostým fyzickým a mentálním
zhroucením.

Odpudivé popisy v těchto příručkách
by mohly být téměř zábavné, kdyby nebylo smutného faktu, že navzdory úsilí
současných sexuologů, lékařů, spisovatelů a dalších, odstranit stigma, které
masturbace nesla, podařilo se hluboce zakořeněné pocity viny, vyvolané nesmysly
v těchto sexuálních příručkách, vymazat pouze částečně. Velké procento lidí,
zvláště těch, kterým je přes čtyřicet, nedokáže emočně přijmout fakt, že
masturbace je přirozená a zdravá, i když racionálně věc chápou. Svůj
nepřekonatelný odpor, často podvědomě, přenášejí na své děti. Převládal názor,
že se člověk zblázní, bude-li přes veškerá napomínání pokračovat v
autoerotických praktikách. Tento absurdní mýtus vznikl na základě častých zpráv
o masturbaci chovanců psychiatrických zařízení. Jelikož téměř všichni
nevyléčitelní šílenci masturbovali, soudilo se, že zešíleli právě z tohoto
důvodu. Nikoho nenapadlo, že skutečnou příčinou masturbačních praktik byl v
jejich případě nedostatek sexuálních partnerů a především ztráta zábran,
typická pro pokročilé šílenství.

Mnoho lidí by raději vidělo, kdyby
si jejich partner hledal vyžití mimo vztah, než aby se uchýlil k autoerotickým
aktům, kvůli vlastním pocitům viny, partnerově nechuti účastnit se masturbace,
nebo strachem z jeho odporu, přestože u překvapivě vysokého počtu případů
přináší vědomí, že má partner sexuální zážitky s jinými lidmi, zástupné
vzrušení, i kdyžto málokdo přizná.

Pokud je stimulace vyvolaná
představami partnera, který se sexuálně stýká s dalšími lidmi, melo by se o tom
otevřeně mluvit, protože tím obě strany mohou jen získat. Pokud masturbaci
brání pouze pocit viny jedné nebo obou zúčastněných stran, měli by se oba snažit
tyto pocity buďto vymazal nebo je využít. Mnoho vztahů by se dalo zachránit,
kdyby se oba zainteresovaní necítili vinni, že se oddával přirozenému aktu
masturbace.

Masturbace je považována za něco
špatného, protože přináší rozkoš vyvolanou záměrným třením zapovězených oblastí
těla vlastní rukou. Pocity viny provázející většinu sexuálních aktů lze zmírnit
tvrzením přijatelným pro církev: smyslové požitky jsou nutné k plození
potomstva - i když si dáváte pozor na kalendář a hlídáte bezpečné dny. Pokud se
oddáváte masturbaci, pak vám taková útěcha ovšem nestačí. Ať už vám napovídali
o neposkvrněném početí, co chtěli, - i kdyby vám slepá víra umožňovala tuto
absurditu spolknout -víte dobře, že ke zplození dítěte je zapotřebí sexuálního
styku s osobou opačného pohlaví! Pokud trpíte pocitem viny za prvotní hřích,
budete přirozeně cítit ještě větší vinu, oddáváte-li se sexu jen pro své
uspokojení, bez úmyslu plodit děti.

Satanistovi je naprosto jasné, proč
pánbíčkáři prohlašují masturbaci za hříšnou. Stejně jako další přirozené akty
to lidé prostě stejně budou dělat, bez ohledu na to, jak ostře jsou káráni.
Vyvolávání pocitů viny je důležitou součástí jejich zlovolné taktiky, jak
přimět lidi, aby své hříchy vykoupili hypotékami na chrámy odříkání!

I když se dnes většinou nesvíjíme
pod břemenem viny, vnucené náboženstvím (nebo si to alespoň myslíme), moderní
člověk stále ještě pociťuje stud, když podlehne touze masturbovat. Když se muž
uspokojuje autoeroticky, místo aby se účastnil honby za ženami, může se cítit
oloupen o svou mužnost. Žena se možná uspokojí sexuálně, ale touží po
uspokojeni svého ega, které jí přináší hra svádění. Ani rádoby Casanova ani
strojený vamp nemají adekvátní pocity, když se mohou sexuálně ukájet pouze
masturbací. Oba by dali přednost i ne zcela vyhovujícímu partnerovi. Řečeno
satansky, je daleko lepší oddávat se dokonalé fantazii, než se podílet na
neuspokojivém zážitku s jiným člověkem. U masturbace máte alespoň kontrolu nad
situací. Ilustrace neoddiskutovatelného faktu, že masturbace je zcela
přirozený, zdravý jev: provozují ji všichni příslušníci zvířecího království.
Lidské děti se také řídí instinktivní touhou masturbovat, pokud za to nebudou
kárány rozhořčenými rodiči, kterým bezpochyby spílali jejich rodiče, a tak dál,
pěkně pozpátku. Je smutnou pravdou, že pocity viny, které v rodičích vyvolává
sex, se beze změny přenesou na děti. Abychom uchránili své děti před nešťastným
sexuálním osudem svých rodičů, prarodičů, a možná i nás samých, je třeba nazvat
tento zvrácený morální kód pravým jménem: je to pragmaticky sestaveny soubor
pravidel, která by nás zničila, kdybychom se jimi bez odmluvy řídili! Dokud se
neosvobodíme od směšných sexuálních norem současné společnosti, včetně takzvané
sexuální revoluce, nezbavíme se neurózy vyvolané těmito omezeními. Příklon k
nové, rozumné a humanistické morálce satanismu může - a také tomu tak bude -
dát podnět ke vzniku nové společnosti, v níž se naše děti budou zdravě vyvíjet,
aniž by byly zatíženy zničujícími morálními břemeny současné nemocné společnosti.