Geryon.org
Liber Kaos's Principia Chaotica
Liber Kaos's Principia Chaotica
kapitolka z liber kaos
Liber Kaos's Principia Chaotica
by Peter Carroll
Translation © Core_Tex_Labs,2001-5
Chaos-magie nenahlíží přání, touhy a víru jako cíl kterého má být dosaženo, ale jako nástroj k uskutečnění(tvoření) požadovaných výsledků. Tímto postojem čelíme strašlivé svobodě v rámci které NIC NENÍ PRAVDA A VŠE JE DOVOLENO. Čímž se chce říci, že vše je možné. Tedy nelze se spoléhat na žádné jistoty a přitom následky mohou být strašlivé. Avšak smích se zdá být tou jedinou obranou před uvědoměním si toho, že člověk nemá ani skutečné vlastní „Já“.
Účelem chaos-magických rituálů je vybudovat víru v něco tím, že se chovám jakoby už tato má víra byla dávno vybudována; jakoby to v co chci věřit už dávno platilo a já v to věřil. V chaos-magických rituálech platí zásada “fake it till you make it” , neboli vžij se do toho, využij sílu víry, simuluj, hraj si na to a povede se ti to. Poté, jsi-li soudný dost, vymítáš smíchem a najdeš si další víry, potřebné k tomu co chceš dělat dál podle toho kam tebou Chaos pohne.
Chaos-magie tedy razí cestu smrti a znovuzrození bohů. Aktivita podvědomí a naše parapsychologické schopnosti jsou více než vhodné k tomu, aby vytvořily či zničily jakéhokoliv boha , jakékoliv vlastní „Já“, démona či jakoukoliv duchovní entitu, do které se rozhodneme investovat či neivestovat víru. Tvořit, ničit a investovat především pro nás samé, ale někdy i pro ostatní. Některé velmi pozoruhodné výsledky v rituální magii, dosažené právě pomocí víry či stvoření určitých bohů (boha), by neměly strhnout chaos-magika do propasti zkázy. Touto propastí zkázy a omylu je následná tendence připisovat čemukoliv nějakou definitviní, konečnou existenci, realitu či platnost. To je právě ona chyba transcendentálního postoje , která vede ke zúžení vnímacího a tvořivého spektra magikova. Skutečně vynikající jsou ty věci, které jsme schopni objevit vlastním úsilím, i přestože dočasně musíme věřit, že výsledky našeho snažení vyvolalo něco jiného, právě proto abychom je později byli schopni vytvářet sami. Bohové jsou mrtvi , ať žijí bohové.
Chaos-magie apeluje právě na ty jedince s bujnou představivostí a jistou dávkou arogance doprovázenou silným podezřením, že jak realita tak lidské poměry jsou jen formou jisté HRY. HRA nemá konec, je otevřená a hraje sebe samu jen tak pro zábavu. Hráči si mohou do určité míry tvořit vlastní pravidla a eventuelně i podváděť pomocí parapsychologie.
Magik je ten, kdo zaprodal svou duši kvůli plnější participaci na realitě. Jenom pokud nic není pravda a idea pravého (skutečného) já je opuštěna, se vše stává dovoleným. Výstižnou alegorii nalezneme u Fausta, který ovšem selhal na půl cesty k logickému závěru z jeho situace vyplývajícímu.
K tomu, aby se člověk stal magikem stačí velmi málo, přijmout víru v to, že jím je. Považujeme za určitou meta-víru názor, že víra je nástrojem k dosažení výsledků. Tyto výsledky člověk snadněji zpozoruje u druhých než u sebe. Je totiž snadnější vypozorovat jak jsou jedinci či celé kultury a společenstva posilována či naopak ochormována a omezovaná právě určitou vírou v něco. Víra má tendenci vést k aktivitám zpětně sebepotvrzujícím výchozí víru. Klasická magie tento přístup sebepotvrzování kruhem ctí a opěvuje,a to i přes nezábavnost jeho výsledků; místo toho aby ho nazvala zkaženým a zvráceným. Pokud člověk „prohlédne HRU“, může ho neúprosnost a šokující povaha vhledu zpočátku vrhnout v náruč Budhismu (ulpívání) či naprostého cynického egoismu. Ovšem pokud člověk v druhé fázi aplikuje tento vhled na sebe, ničí tím ilusi duše a stává se magikem. Tedy vyvstávájí nedozírné konsekvence plného přijetí konceptu meta-belief. V mezích lidské smyslové a mentální omezenosti (danosti),jejiž interval omezenosti je daleko širší a tvárnější něž si většina lidí uvědomuje, lze realisovat jakékoliv zvolené víry, včetně navzájem protikladných. Magik neusiluje o dosažení nějaké své konkrétní omezené cílové identity. Jde mu spíše o ustanovení vlastní meta-identity ve smyslu schopnosti být čímkoliv.
Tedy vítej do Kali-Yugy PandemonAeonu, kde nic není pravda a vše je přípustné. Neboť v těchto post-absolutistických dnech je lépe stavět na tekutých pohyblivých píscích než na skále, která překvapí tě svým zhroucením. Filosofové stali se pouhými oprašovateli užitečných sarkasmů neboť tajemství o tom, že vesmír nemá žádného tajemství bylo vyzrazeno. Vše je chaos a evoluce smeřuje „nikam“ rsp.nesměřuje zvláště nějakým (určitým) směrem. Vesmíru vládne čistá náhoda a proto a jenom proto je život dobrý. Náhodně se rodíme do náhodného světa, kde jenom domnělé příčiny vedou ke zřejmým výsledkům. A kde jen málo je predeterminováno; a to vše díky chaosu. Pokud je vše libovolné a nahodilé potom jsou tato slova příliš pejorativní a nepatrná. Raději bychom měli říci, že život, vesmír a vše je spontánně tvořivé a magické.
Radujíce se ze stochaistické reality, můžeme konstruovat mnoho magických definic pojmu existence. Cesty extrémnosti mohou vést do hájemství moudrosti a na cestě k termodynamické rovnováze se může přihodit mnoho nepředvídatelných věcí. Marně budete hledat nějakou pevnou půdu pod nohama. Pevnost je iluze, stejně jako noha co na ní stojí. Tak jako i „Já“ které si myslí, že má nějakou stabilnost, je jednou z nejzřejmějších iluzí vůbec.
Těžká plavidla víry mají proražený bok a klesají ke dnu společně se záchranými plavidly a důmyslnými vory. Budete tedy nakupovat v supermarketu věr nebo supermarketu vjemů a necháte své spotřebitelské preference utvořit Vaše pravé já? Nebo budete smělým a osvíceným způsobem krást z obého, už jenom pro samu vlastní zábavu, kterou to přináší? Neboť víra je nástrojem k dosažení čehokoliv co člověk uzná za důležité a příjemné a vnímání nemá jiného účelu než prostě vnímat. Proto pomožte svým vjemům aniž by jste platili cenu svazání sebe sama. Kdykoliv obětujte pravdu pro svobodu. Největší zábava, svoboda a úspěch leží v tom nebýt sám sebou. Nepřikládáme zvláštní pozornosti těm, kteří nastoupí jednoduchou cestu být tím, k čemu jsem předurčen okolnostmi a zrozením. Pravé peklo je, když neexistuje možnost rozhodovat se alternativně. Stav v němž není alternativ je peklem.
Zavrhněte proto oplzlosti nepřirozené,nespontánní uniformity, řádu a smyslu. Otočte se a pohlédněte do očí vlně chaosu od které filosofové po staletí s hrůzou odvraceli tvář. Naskočte na ni a surfujte její hřebeny, plujte uprostřed nekonečné podivnosti (výstřednosti) a tajuplnosti všech věcí, Vy kteří odmítáte pochybné jistoty. Díky chaosu nebude tato podivnost, výstřednost, tajuplnost a nepředvídatelnost nikdy vyčerpána.
Tvořte, ničte, užívejte,
IO CHAOS!
by Peter Carroll
Translation © Core_Tex_Labs,2001-5
Chaos-magie nenahlíží přání, touhy a víru jako cíl kterého má být dosaženo, ale jako nástroj k uskutečnění(tvoření) požadovaných výsledků. Tímto postojem čelíme strašlivé svobodě v rámci které NIC NENÍ PRAVDA A VŠE JE DOVOLENO. Čímž se chce říci, že vše je možné. Tedy nelze se spoléhat na žádné jistoty a přitom následky mohou být strašlivé. Avšak smích se zdá být tou jedinou obranou před uvědoměním si toho, že člověk nemá ani skutečné vlastní „Já“.
Účelem chaos-magických rituálů je vybudovat víru v něco tím, že se chovám jakoby už tato má víra byla dávno vybudována; jakoby to v co chci věřit už dávno platilo a já v to věřil. V chaos-magických rituálech platí zásada “fake it till you make it” , neboli vžij se do toho, využij sílu víry, simuluj, hraj si na to a povede se ti to. Poté, jsi-li soudný dost, vymítáš smíchem a najdeš si další víry, potřebné k tomu co chceš dělat dál podle toho kam tebou Chaos pohne.
Chaos-magie tedy razí cestu smrti a znovuzrození bohů. Aktivita podvědomí a naše parapsychologické schopnosti jsou více než vhodné k tomu, aby vytvořily či zničily jakéhokoliv boha , jakékoliv vlastní „Já“, démona či jakoukoliv duchovní entitu, do které se rozhodneme investovat či neivestovat víru. Tvořit, ničit a investovat především pro nás samé, ale někdy i pro ostatní. Některé velmi pozoruhodné výsledky v rituální magii, dosažené právě pomocí víry či stvoření určitých bohů (boha), by neměly strhnout chaos-magika do propasti zkázy. Touto propastí zkázy a omylu je následná tendence připisovat čemukoliv nějakou definitviní, konečnou existenci, realitu či platnost. To je právě ona chyba transcendentálního postoje , která vede ke zúžení vnímacího a tvořivého spektra magikova. Skutečně vynikající jsou ty věci, které jsme schopni objevit vlastním úsilím, i přestože dočasně musíme věřit, že výsledky našeho snažení vyvolalo něco jiného, právě proto abychom je později byli schopni vytvářet sami. Bohové jsou mrtvi , ať žijí bohové.
Chaos-magie apeluje právě na ty jedince s bujnou představivostí a jistou dávkou arogance doprovázenou silným podezřením, že jak realita tak lidské poměry jsou jen formou jisté HRY. HRA nemá konec, je otevřená a hraje sebe samu jen tak pro zábavu. Hráči si mohou do určité míry tvořit vlastní pravidla a eventuelně i podváděť pomocí parapsychologie.
Magik je ten, kdo zaprodal svou duši kvůli plnější participaci na realitě. Jenom pokud nic není pravda a idea pravého (skutečného) já je opuštěna, se vše stává dovoleným. Výstižnou alegorii nalezneme u Fausta, který ovšem selhal na půl cesty k logickému závěru z jeho situace vyplývajícímu.
K tomu, aby se člověk stal magikem stačí velmi málo, přijmout víru v to, že jím je. Považujeme za určitou meta-víru názor, že víra je nástrojem k dosažení výsledků. Tyto výsledky člověk snadněji zpozoruje u druhých než u sebe. Je totiž snadnější vypozorovat jak jsou jedinci či celé kultury a společenstva posilována či naopak ochormována a omezovaná právě určitou vírou v něco. Víra má tendenci vést k aktivitám zpětně sebepotvrzujícím výchozí víru. Klasická magie tento přístup sebepotvrzování kruhem ctí a opěvuje,a to i přes nezábavnost jeho výsledků; místo toho aby ho nazvala zkaženým a zvráceným. Pokud člověk „prohlédne HRU“, může ho neúprosnost a šokující povaha vhledu zpočátku vrhnout v náruč Budhismu (ulpívání) či naprostého cynického egoismu. Ovšem pokud člověk v druhé fázi aplikuje tento vhled na sebe, ničí tím ilusi duše a stává se magikem. Tedy vyvstávájí nedozírné konsekvence plného přijetí konceptu meta-belief. V mezích lidské smyslové a mentální omezenosti (danosti),jejiž interval omezenosti je daleko širší a tvárnější něž si většina lidí uvědomuje, lze realisovat jakékoliv zvolené víry, včetně navzájem protikladných. Magik neusiluje o dosažení nějaké své konkrétní omezené cílové identity. Jde mu spíše o ustanovení vlastní meta-identity ve smyslu schopnosti být čímkoliv.
Tedy vítej do Kali-Yugy PandemonAeonu, kde nic není pravda a vše je přípustné. Neboť v těchto post-absolutistických dnech je lépe stavět na tekutých pohyblivých píscích než na skále, která překvapí tě svým zhroucením. Filosofové stali se pouhými oprašovateli užitečných sarkasmů neboť tajemství o tom, že vesmír nemá žádného tajemství bylo vyzrazeno. Vše je chaos a evoluce smeřuje „nikam“ rsp.nesměřuje zvláště nějakým (určitým) směrem. Vesmíru vládne čistá náhoda a proto a jenom proto je život dobrý. Náhodně se rodíme do náhodného světa, kde jenom domnělé příčiny vedou ke zřejmým výsledkům. A kde jen málo je predeterminováno; a to vše díky chaosu. Pokud je vše libovolné a nahodilé potom jsou tato slova příliš pejorativní a nepatrná. Raději bychom měli říci, že život, vesmír a vše je spontánně tvořivé a magické.
Radujíce se ze stochaistické reality, můžeme konstruovat mnoho magických definic pojmu existence. Cesty extrémnosti mohou vést do hájemství moudrosti a na cestě k termodynamické rovnováze se může přihodit mnoho nepředvídatelných věcí. Marně budete hledat nějakou pevnou půdu pod nohama. Pevnost je iluze, stejně jako noha co na ní stojí. Tak jako i „Já“ které si myslí, že má nějakou stabilnost, je jednou z nejzřejmějších iluzí vůbec.
Těžká plavidla víry mají proražený bok a klesají ke dnu společně se záchranými plavidly a důmyslnými vory. Budete tedy nakupovat v supermarketu věr nebo supermarketu vjemů a necháte své spotřebitelské preference utvořit Vaše pravé já? Nebo budete smělým a osvíceným způsobem krást z obého, už jenom pro samu vlastní zábavu, kterou to přináší? Neboť víra je nástrojem k dosažení čehokoliv co člověk uzná za důležité a příjemné a vnímání nemá jiného účelu než prostě vnímat. Proto pomožte svým vjemům aniž by jste platili cenu svazání sebe sama. Kdykoliv obětujte pravdu pro svobodu. Největší zábava, svoboda a úspěch leží v tom nebýt sám sebou. Nepřikládáme zvláštní pozornosti těm, kteří nastoupí jednoduchou cestu být tím, k čemu jsem předurčen okolnostmi a zrozením. Pravé peklo je, když neexistuje možnost rozhodovat se alternativně. Stav v němž není alternativ je peklem.
Zavrhněte proto oplzlosti nepřirozené,nespontánní uniformity, řádu a smyslu. Otočte se a pohlédněte do očí vlně chaosu od které filosofové po staletí s hrůzou odvraceli tvář. Naskočte na ni a surfujte její hřebeny, plujte uprostřed nekonečné podivnosti (výstřednosti) a tajuplnosti všech věcí, Vy kteří odmítáte pochybné jistoty. Díky chaosu nebude tato podivnost, výstřednost, tajuplnost a nepředvídatelnost nikdy vyčerpána.
Tvořte, ničte, užívejte,
IO CHAOS!
Vytlačené z: http://Geryon.org/ © 2008 Geryon.org